Sítotisk - Tiskové technologie - Printing.cz - Tisk, pre-press a knihařské zpracování

19. února 2001, 17.41 | Technika tisku vytlačováním tiskové barvy plochým sítem na potiskovaný materiál. Potiskávané plochy jsou vymezeny šablonou, kterou lze na síto kopírovat přímo, nebo nepřímo přenést z pigmentované fólie. Výhodou sítotisku je velký nános tiskové barvy, neomezené možnosti volby potiskovaného materiálu (obaly, hrnky atd.) a efektivnost i při nízkých tiskových sériích.

Úvod do problematiky sítotisku

Již v dávné historii bylo potřebou každé civilizované společnosti rozmnožování textu nebo obrazu jednoduchým a levným způsobem. Jednou z technologií pro tuto opakovanou reprodukci je sítotisk, který zvláště v posledních letech zaznamenává velký rozmach. Zvýšený zájem o tuto technologii je způsoben možnostmi využití sítotisku k pohotovému ručnímu nebo rychlému strojovému tisku, popřípadě k zušlechťování různých materiálů jak v miniaturních, tak ve velkoplošných rozměrech nebo tvarech. Princip sítotisku je kromě toho sám o sobě celkem prostý. Jedná se v podstatě o jednoduché protlačování barvy na jakoukoliv plochu skrze propustná místa síta připraveného dle šablony. Samotná příprava šablony je prací nenáročnou a stejně jako tisk ji zvládne i osoba pouze zaškolená. Jednou z dalších příčin všestranného rozvoje sítotisku jsou i relativně nízké pořizovací náklady na tiskové přístroje a omezená náročnost na pracovní prostor.

Počátky sítotisku historikové datují do období mezi roky 500 a 1000 před naším letopočtem, kdy byla v Číně vynalezena tzv. šablonová technika tisku pro potřeby opakovaného tisku stejného motivu, především kultovních obrázků Buddhy. Tato technika byla později využívána i v Japonsku pro potisk rituálních oděvů a keramiky. Tam byla také výrazně zdokonalena. V 18. století začínají Japonci používat nosič pro složité do detailu propracované šablony a posléze i síť z lidských vlasů, na kterou se pomocí lepkavé hmoty mohla přilepit jakkoli komplikovaná šablona. Postupem času byla síť z lidských vlasů nahrazena tkaninou z hedvábí. K dalšímu výraznému zdokonalení této technologie tisku dochází už v Evropě, na počátku 20. Století. Tehdy se v Anglii začal používat vykrývací roztok místo papírové šablony. Tímto roztokem se na síťovinu napjatou na rámu maloval negativní obraz. Roztok nepropouštěl barvu, a tak protřením barvy skrze síto vznikl na dané podložce požadovaný obraz. Zásadní obrat ve vývoji šablonového tisku nastal pak po druhé světové válce, kdy s rozvojem chemie byly také vynalezeny světlocitlivé roztoky pro výrobu sítotiskových forem fotochemickým procesem. Rozvoj šablonového tisku především v Anglii a USA vedl k hledání odpovídajícího názvu pro tuto technologii. Vedle anglického silk screen - sítotisk používaného v průmyslu, se v oblasti umění pro šablonovou techniku tisku originálních grafických listů zažívá termín serigrafie. Sítotisk se začal používat v průmyslu k potisku obalů, přístrojů, štítků, a mnoha dalších věcí a v umění se stal rychle uznávaným a oblíbeným způsobem vytváření unikátních a neopakovatelných uměleckých děl např. Marilyn Monroe od Andy Warholla.

 Po mnohaletém vývoji sítotisku se dnes používá celá řada technik k tisku na celou škálu materiálů. Tiskne se v podstatě na jakoukoliv plochu, ke které lze přiložit síto. Potiskované předměty bývají rozličných tvarů, proto se používá jak plochý tisk, tak i tisk rotační nebo tisk skrze speciálně tvarovaná síta. Jako předloha pro výrobu tiskové šablony slouží nejčastěji disketa s požadovaným obrázkem či textem v grafickém formátu. Postačit však může i motiv namalovaný na obyčejném papíře, diapositiv nebo i běžný negativ apod.. Převod do digitální formy není, při dnešních technologiích (scanner apod.), problémem pro žádnou z tiskáren.

Pro přípravu tiskového síta je podstatné, aby šablona přesně rozlišovala propustné body síta a body, kterými síto barvu nepropustí. Jedním z nejjednodušších, nejrychlejších a zároveň velice přesných postupů je vyřezání šablony plotterem dle počítačem zadaného motivu. Šablona se vyřezává například do tmavé světlonepropouštějící samolepící fólie, ze které se vyřezaný motiv přelepí na průhlednou fólii. Tato folie se v odborné literatuře označuje jako printon. Dalším z používaných postupů přípravy printonu je přímý tisk laserovou tiskárnou na průsvitnou fólii. U této metody je nutné bezpodmínečně použít kvalitní fólii a k ní příslušný toner. Při nevhodné kombinaci může dojít k rozostření kontur nebo k tisku šedých ploch. Výrobou graficky nejnáročnějších printonů se zabývají specializované DTP studia. Kvalitní software, osvitová jednotka s dobrou rozlišovací schopností a zkušenosti těchto pracovišť by měly zaručit, že na výsledném printonu budou černé plochy skutečně proti světlu černé a kontury ostré, bez přechodů do šedé. Kvalitní printon také může zhotovit zkušený fotograf pomocí kontrastních materiálů pro průmyslovou fotografii.

Pro kvalitu samotného tisku je nezbytná pečlivá příprava síta zkušeným tiskařem. Na čisté síto je třeba rovnoměrně nanést světlocitlivou emulsi, po jejímž zaschnutí je síto připravené k osvitu. Síto pak společně s printonem osvitujeme speciálním zdrojem světla. Pro dokonale ostré kontury je lepší použít bodový zdroj světla. Tam, kde černými body printonu světlo neprochází na světlocitlivou vrstvu síta, se tato vrstva dostatečně nevytvrdí a po osvitu jí lze vymýt. Osvícená místa síta pak nepropouští barvu zatímco zakryté body - motiv jsou propustné. Takto připravené síto už prochází pouze drobnými úpravami jako je retušování, aby bylo dosaženo stoprocentně kvalitního tisku bez zrn apod..

Kromě těchto standartně používaných postupů přípravy síta se využívá také metoda přímého kopírování. Jednotka pro přímé kopírování obsahuje komoru se speciální vysokofrekvenční výbojkou a optikou, která umožňuje promítání motivu z diapositivu přímo na sítotiskový rám, opatřený světlocitlivou vrstvou. Promítací komora je řízena počítačem tak, že automaticky ostří a exponuje. Významnou předností přímého kopírování je vysoká produktivita a naprostá přesnost získaných tiskových forem, umožňující výbornou reprodukovatelnost tisku.

V umělecké oblasti využití sítotisku a i u některých komerčních zakázek, kde není kladen důraz na přesnost, se také využívá technika přímé malby vykrývacím roztokem na síto nebo se šablona vyřezává z papíru, který se při tisku pouze připevní na sítotiskový rám. Existuje však ještě celá škála postupů přípravy síta pro tisk. Můžeme se setkat s malbou litografickou tuší nebo křídami přímo na síto, nebo s šablonami ze staniolu a tenkých hliníkových fólií, či dokonce s potištěným pauzovacím papírem nahrazujícím printon pro osvit síta. Výběr vhodného technologického postupu závisí na druhu zakázky, na zkušenosti tiskaře a samozřejmě v neposlední míře na technickém vybavení tiskárny.

Sítotisk - technologie tisku

Samotný tisk je již pouze mechanickou záležitostí, kdy po připevnění sítotiskového rámu do stroje, stačí na síto rozlít barvu, kterou pak pohyblivá těrka protírá prázdnými oky síta na připravený potiskovaný materiál /Obrázek - po nanesení barvy na síto, jeho přiklopení na potiskovanou samopepící fólií a rozetření barvy těrkou po sítu vznikne samolepa s požadovaným motivem/.

Při vícebarevném tisku je samozřejmostí, že je třeba použít na tisk každé barvy zvláštní síto. Šablony se připravují stejnými výše uvedenými postupy, eventuelně při tisku s tónovými přechody je třeba využít rozklad barev pro rastrový tisk. Pro dosažení požadované kvality reprodukcí je nutné zvolit vhodný druh a jemnost rastru. Druhy rastrů se odlišují tvarem bodů, na které je motiv rozložen a podle toho se také využívají pro odlišné typy tisků. Jemnost rastu je závislá na druhu resp. průměru vlákna použitého síta. V současnosti se využívají rastry o jemnosti až 50 rastrových bodů na 1 cm.

Při vícebarevném tisku je třeba se zaměřit na přesnost soutisků jednotlivých barev. Pro přesný soutisk zvláště u komplikovanějšího potisku textilu slouží tzv. karusely, které mají obvykle čtyři a více tiskových pozic. Na každé pozici probíhá tisk jedné barvy, což umožňuje setrvání potiskovaného materiálu na podložce ve stejné poloze. Podložka se pak otáčí z pozice prvního síta do pozice následující, aniž by se manipulovalo s potiskovaným materiálem, docílí se tak téměř dokonalého soutisku. Takovýmto způsobem lze natisknout barevný obrázek téměř o dokonalosti fotografie.

Základním činitelem, který ovlivňuje konečnou kvalitu tisku je síto. Na druhu použité sítoviny závisí ostrost a jemnost obrazu. Na výrobu sítoviny se dnes používají v podstatě dva materiály, polyamid a polyester. Polyamidové vlákno je pružnější a tažnější, a proto je používáno především tam, kde potřebujeme místně pružnou šablonu. Polyesterové tkaniny jsou pevnější a chemicky odolnější, proto jsou používány při vysokém nároku na přesnost tisku a na jeho životnost. Pro speciální účely v keramickém a elektrotechnickém průmyslu se vyrábí sítoviny z ušlechtilé nerezové oceli. Nejznámějším výrobcem všech typů používaných tkanin je Švýcarsko.

Pro upevnění sítoviny je nezbytný rám. Nejčastěji se používají rámy hliníkového tenkostěnného profilu, na které je tkanina přilepena speciálními lepidly. Používají se i rámy ocelové. Rám musí být každopádně dostatečně tuhý, protože sítovina na něj působí tahem 1,5 až 3 kg na 1 cm délky strany rámu a síto přitom musí zůstat zcela stabilní i při velkých tlacích stěrky.

Pro samotný tisk se používají stroje ruční, poloautomaty, třičtvrtěautomaty a plně automatické linky /Na obrázku je zobrazen klasický poloautomatický sítotiskový stroj. Z jeho boku jsou opřena síta připravená k tisku/.Obsluha poloautomatu nakládá a vykládá potiskovaný materiál, u třičtvrtěautomatu už je odkládání automatické a plně automatická linka přímou obsluhu nepotřebuje. Kromě této mechanické stránky je sítotisk záležitost chemická.

Pracuje se s barvami, jejichž složení ovlivňuje konečné chování potisku, na tom kterém materiálu. Světlocitlivé emulze, ředidla, retuše a další - to vše je chemie, bez jejíž znalosti se zkušený tiskař neobejde. Pro rozsáhlé možnosti využití sítotisku se většina tiskáren specializuje pouze na určitou oblast např. tisk samolep apod.. Právě v té oblasti pak tiskárna, díky svým zkušenostem, může dosahovat solidních výsledků při vhodným kombinacích používaných chemikálií.